„Od této chvíle jste náš.“
„Počkejte, počkejte, co to je NÁŠ??? Musím přece vědět, do čeho strkám nos. Za bolševika… promiňte, za socialismu jsem odmítl jakoukoliv spolupráci s StB a ani dnes nebudu podepisovat nic s žádnou tajnou službou!“
„Taky po vás žádný podpis nechci. Dnes už se nic nepodepisuje,“ mávl Alex rukou a v očích mu to opět vesele zajiskřilo. „A nic nevíte. Vůbec nic. Budete si dělat jen svou práci, anebo – když vám nebude vonět, tak nebudete. Jak jednoduché. Jste a budete čistý jak lilie.“ Z vážného hlasu náhle sklouzl zpět do svého veselí, nahnul se přes stůl těsněji k Vitasovi a kulišácky, s ohromným pobavením mu tajuplně zašeptal: „A nebojte se, budete se moci po ránu podívat i do zrcadla.“