„Odstranit,“ vydechne Kostka a opře se hluboko do křesla. „To je jediná cesta. Samozřejmě
to musí být ‚náhoda‘. Ale nechat toho psychopata řádit může znamenat konec řady našich
aktivit. Ty ze sebe děláš nějakýho ctnostňáka, ale jestli si myslíš, že pro tvou prdel neušili
modrý tepláky, tak jsi na omylu…“
„Tak dost! Možná dělám chybu, možná je to blbost, vůbec mi na tom šťouralovi nezáleží, ale
nehodlám ze sebe dělat běsnící vražednou zrůdu.“
Kostka se rozesmál. „A co mi tím chceš namluvit? Že jsi úplný neviňátko, jo?“
„Ne, to jistě nejsem. Ale v tomhle já dál nejedu. A to definitivně. Tohle riziko beru na sebe.
Rozumíš tomu? A jestli s tím nesouhlasíš, končím!“
A tak se stalo – ať se na to člověk podívá z jakéhokoliv úhlu –, že Kromen zachránil život
právě spícímu, ožralému a chrápajícímu Vitasovi. A pro samu ironii to byl právě Kostka, kdo
byl přesně deset let poté, roku 2006, zastřelen neznámým profesionálním vrahem.